Klub chovatelů dostihových chrtů

Mistrovství světa 2008 v holandském Oude Pekela

Pominu-li krásné výkony našich psů , napadá mne přirovnání „Když dva dělají totéž…“

Již při podávání samotných přihlášek a hledání informací na internetu, mohli pozorní
majitelé psů zaznamenat dosti značných rozdílů. Zatímco v dobách předsednictví Dostihové
komise panem doktorem Vodičkou jsme zde mohli najít precizně vypracované propozice
obsahující podrobné informace ohledně mistrovství, nebo jsme se mohli spolehnout, že spolu
s přihláškou nám bude zajištěno místo v kempu, jsme se nestačili divit! Pár holých vět nám
dávalo ve známost, že kromě přihlášení na MS nemůžeme od nynějšího předsedy očekávat
vůbec nic. No, jak jsem říkala : Když dva dělají totéž…

Ale zpět k samotnému mistrovství. Ubytování většiny účastníků bylo jako obvykle zajištěno
na nejbližší posekané louce poblíž závodiště. Majitelé karavanů velice záhy ocenili výhodu
vlastního, čistého sociálního zařízení, neboť přítomnost jediné mobilní maringotky s několika
záchody a umyvadly na celou louku dávala tušit, jak bude i při nejlepší snaze pořadatelů s
denním úklidem vypadat za pár hodin. Tušení se naplnilo!

V sobotu pak začalo samotné mistrovství. Ti, kterým běželi psi až v neděli, si mohli po
pátečních bujarých oslavách s přáteli z celé Evropy klidně déle pospat. Jak jsme se mohli
v průběhu Mistrovství přesvědčit, největším nepřítelem pořadatelů byl- ČAS .(nebo možná
přítelem). Měli ho totiž pořád hodně a na všechno. Zatímco jinde se už večer po 18h
oslavovali první mistrovské tituly, zde se ještě ve 20.30 běželo poslední finále Galgo Espaňol,
poněvadž se při původním finálovém běhu tohoto plemene zastavila kůže na protilehlé
rovince. To se bohužel nestalo pouze jednou. Opakování běhů z důvodu problémů kůže,
navijáku, obsluhy boxů bylo mnoho. Přitom počet personálu zajišťujícího chod dostihů se
mohl rovnat počtu účastníků. Ani to však nestačilo při odchytu některých pobíhajících psů
„přírodních“ plemen. A tak se stalo, že jedna fenka barzoje proklouzla a poté 2 hodiny
pobíhala ve městě pronásledována svou majitelkou. Další šokující scéna na sebe nenechala
dlouho čekat. A to, když se pro změnu podařilo skrz boxy proniknout majitelce , která se
pokoušela odchytit svého azawaka, který si myslel, že je na coursinku. Jeden člen obsluhy se
jal této zmateně pobíhající ženě po dráze pomoct, aniž by si všimli, že na dráze ještě dobíhal
svůj běh poslední azawak. Naštěstí vše dobře dopadlo a celá tribuna si oddychla. Chybná
jména psů či majitelů, špatně uvedené národnosti účastníku a jiné drobné „překlepy“sice
nenarušovali průběh dostihů, ale nejlépe to také nepůsobilo. I přes spoustu zádrhelů se
dokázali čeští psi probojovat do finálové 6. A tak jsme mohli na stupních vítězů vidět na
3.místě Italského chrtíka - Chick King of Ivar pana L. Faldíka a na 6.místě barzoje
Alexandra Od Podhorního vrchu - Dr. P. Vodičky. Účastníci nedělních běhů si poté večer
ještě vystáli dlouhou frontu čekajíc na veterinární prohlídku. Znaveni horkem a věčným
čekáním na „něco“? jsme se přidali k již oslavujícím a unaveným přátelům.

V neděli jsme pak doufali, že malérů již bylo dost. Při bězích greyhoundů se NAŠŤĚSTÍ
žádné problémy nevyskytly. Našim greyhoundům tato dráha žádné problémy nedělala. Svým
typem, klopením a povrchem připomínala právě lednickou dráhu, kde tito psi trénují a tak
měli „našlápnuto“, což se projevilo na jejich skvělých výkonech. Erbi CoCo postoupil do
finále s krásným druhým časem z 1.rozběhu, stejně tak i Druppi CoCo, který postoupil se
čtvrtým časem. Karel Zorneagle´s byl se svým sedmým časem nasezen do opravného běhu,
kterým měl šanci se ještě do finále probojovat. Svůj 2.rozběh bezkonkurenčně vyhrál a časem
se posunul na čtvrté místo ve finálové 6. Druppiho tak posunul na páté místo a konkurenta
z Belgie, do té doby na šestém místě, tak vyřadil ze hry. Do finále se tak připravovali dva
greyhoundi z Maďarska, kteří pro znalé greyhoundáře byli od začátku silnými soupeři, naši
tři chrti a jeden domácí - holandský greyhound.

Doufali jsme, že nedělní závod se pořadatelům podaří dokončit včas, neboť někteří ještě
v neděli večer odjížděli domů. No, snažili se a o hodinku se jim to skutečně povedlo. Ovšem
finále se také neobešlo bez dramatických okamžiků. Při finálovém běhu saluki fen se
neotevřely boxy. A tak nezbývalo nic jiného, než nažhavené fenky vytáhnou zadem z boxů.
Pořadatelé vyhlásili 15 min. pauzu, která se protáhla na 30min, kdy se mezitím asi 20
dobrovolníků snažilo zprovoznit boxy a dokončit finále. Načež jeden majitel saluki nevydržel
a vběhl mezi obsluhu velkých boxů, kde potom došlo k inzultaci . Za to byla následně jeho
fenka diskvalifikována z finálového běhu. Nebylo to zrovna nejlepší řešení situace, ale chápu,
že nervozita byla značná, všichni byli po dlouhém, horkém víkendu unaveni a možná to pro
něj byla ta pověstná poslední kapka. Boxy se zcela opravit nepodařilo, ale finále se dokončilo
s pomocí přidržování boxů nohou. Ostatně, nic jiného ani nezbývalo.

Všichni čeští účastníci už netrpělivě očekávali, troufnu si říci, nejkrásnější běh celého dne,
plný běh nejlepších greyhoundů. Start se nejlépe povedl Erbimu, který vedl do druhé zatáčky,
poté se na něho začal dotahovat maďarský favorit, který ho předběhl a v poslední zatáčce ho
podběhl i druhý maďarský pes. Erbi tak skončil na krásném 3.místě. Největším překvapením
byl Karel Zorneagle´s, který i přes nevýhodu fakultativního běhu navíc a loňskému zranění
v podobě zlomené pravé přední nohy, kterou mu dal vynikajícím způsobem dohromady
MVDr. P. Vodička, dokázal vybojovat 5.místo, dokonce lepším časem, než měl po 1.rozběhu.
Druppi pak doběhl na 4. místě a domácí účastník obsadil místo 6.

Večer, poté co z nás všech opadl stres a nervozita, jsme mohli zpětně zhodnotit toto
Mistrovství světa po organizační stránce. Velice dobře si pamatujeme, jaká negativní reklama,
fámy a pomluvy (některé bohužel pocházející od domácích chrtařů) předcházely MS 2005
pořádaném dostihovou dráhou v Mladé Boleslavi. Myslím, že kdyby tito nepřející
„jasnovidci“ raději předpověděli to, co se odehraje letos v Oude Pekela, udělali by lépe.
Kdyby totiž letošní MS probíhalo minimálně tak dobře, jako před 3 lety v Čechách, nemuseli
by si někteří účastnící říci-„již nikdy více“. Inu: Když dva dělají totéž…
Na závěr bych chtěla poděkovat Ing, Radce Šimkové, coby vedoucí české výpravy, která se
o všechny účastníky vzorně starala, i když to leckdy v lehce zmatečné atmosféře jistě neměla
lehké.

Všem majitelům chrtů přeji i nadále hodně nadšení a elánu , stejně jako jejich psům, kterým
je nakonec stejně jedno,jestli byli 1. nebo 15., hlavně, že si mohli zaběhat.
Těšíme se na vás všechny na naší dostihové dráze v Lednici.

Text: Bohdana Stejskalová